O knize

“Zlobivé, nebo s diagnózou ADHD?” (rozhovor s Pavlínou Brzákovou pro deník Metro)

Rozhovor s Pavlínou Brzákovou pro Radiožurnál (lze přehrát – poslechnout)

Video ze křtu knihy s Jaroslavem Duškem a Janou Bernáškovou (YouTube)

“ADHD mého syna” (rozhovor s Pavlínou Brzákovou pro MF DNES)

Rozhovor s Pavlínou Brzákovou v České televizi (video)

 

Vybrali jsme pro vás několik ukázek z knihy – schválně, najdete se v některé?

Je to dusivý pocit, být špatná matka. Selhání jako tlustý provaz, hluboko se vrývající do těla. Smyčka utažená kolem krku.

*
Nestačím mu, jak je rychlý. Cestou vhodí několik kamenů do studny. Podaří se mu v rychlosti ucpat okap. V běhu najde drát a snaží se jej strčit do elektrické zásuvky u bazénu. Přiběhnu včas. Pak rozhrabe záhon, vytrhne několik čerstvě zasazených rostlinek. A už zase hází kameny do studně. Slyším, jak se nad námi v prvním patře otevírá okno. Nechci zdvihnout hlavu, abych se nestřetla s pohledem paní domácí. Studna, okap, elektrická zásuvka a záhon s rostlinkami jsou její. Ostrá slova se sypou na moje ohnutá záda jako kamení. Nedokážu Kryštofa zastavit. Slova jako kameny padají dál.

*
Kateřina žárlí, že se ke mně Kryštof před spaním tiskne, taky potřebuje objetí. Jenže Kryštof by jinak v klidu neusnul. Žádám ji o pochopení, ale moc to nebere.

*
Vagon je nabitý, nacházíme místo uprostřed. Kryštof nechce sedět, zalézá pod sedadlo. Táhnu ho ven. Ozývají se první reakce cestujících. „Zase jedna taková… To by si naše dítě nedovolilo… To jsou ty dnešní matky…“ Nedokážu Kryštofa zkrotit. Máme malý prostor a on překračuje jeho hranice. Kopne paní sedící naproti. Ta se ohradí a začne na něj mluvit. To Kryštofa pobouří. Vleču ho chodbičkou ven, pryč od cestujících. „Viděli jste ho?“ ozve se ostrý ženský hlas. „To si nemůže dovolit!“ Mám Kryštofa před nimi bít? Doma bych mu možná z pocitu bezmoci jednu vrazila, ale pod tlakem tolika očí si netroufám. Jen bezmocně vzdychnu.

*
Kryštof utekl ze školy, na parkovišti ho odchytil strážník. Synek se bránil, strážník ho násilím odvlekl do budovy. Učitelé nevědí, co s ním mají dělat, třídní učitelka potřebuje učit, a nemůže, musí hlídat Kryštofa.

*
„Máte mimořádné dítě,“ prohlásí, když Kryštof odejde na chodbu za Sensem a plachetnicí.

„Jste hodná,“ odtuším smutně a myslím na figurky.
„Myslím to vážně,“ řekne dáma a usměje se. „Ten jeho smysl pro obrazce a přesnost je úžasný. Je mu sedm a dokáže věci jako dvanáctiletý. Soustřeďte se na pozitivní kroky.“

*
„Je to vaše vina. Jste matka chvilku laskavá a vzápětí nervózní? Cukr a bič? Měla byste si s někým promluvit.“ Ach, jak ráda bych si promluvila s někým, kdo by mě vyslyšel. Ale s kým? Vypotácím se z ordinace. Než se doktorka nadechne a odpoví mi na pozdrav, vyjdeme z ordinace. Odcházím s cejchem špatné matky a zmačkanou lékařskou zprávu naslepo zastrkuji do tašky.

*
Ve třídě na mě čeká celý pedagogický tým v čele s ředitelkou. Je to těžká chvíle. Je třeba dodržovat kázeň a školní řád: Kryštof se ve třídě pere se Samuelem, střetávají se hlavně při fotbale. Kryštof je vzteklý, když ho chce někdo uklidnit, uštědří dotyčnému kopanec nebo se na něj vrhne se zaťatou pěstí. Těžkosti jsou i během výuky. Protahuje se, natahuje ruce, leze po stole, pod stůl a všelijak ruší. Po několikátém napomenutí zaleze pod desku stolu, zacpe si uši a schová obličej, aby neviděl a neslyšel. „Je třeba něco udělat. Pokud nedojde ke zlepšení, přijdou další kroky,“ varuje mě učitelka Arta. Mám obavy, co přijde.

*
A pak jsou zase dny dobré. Kryštof chodí do školy a ze školy, nosí pochvaly v podobě smajlíků v sešitech a na papírech s vypracovanými úkoly. Někdy se zastavím ve škole jen tak, abych věděla, co se děje. Arta se usmívá už zdálky a říká, že Kryštof se choval hezky a že dobře pracuje. Pak je to rajská hudba pro uši, ale pozor, nesmím tomu sednout na lep, protože přijde den, kdy se všechno změní.

 Autorem obálky knihy a ilustrací je skvělý Petr Herold.